Tak předně. Drum and bass je hudební styl, který se vynořil v první polovině 90. let v Lodnýnských klubech. Na rozdíl od klasické taneční hudby posledního desetiletí - techna nebo house, které používají přímý rytmus (straight beat), je doménou drum and bassu rytmus nerovný, zlomený, prostě breakbeatový. Místo tradiční formule 4/4 taktu (čtyři údery perkusí, čtyři doby, které se opakují v pravidelném sledu 1 2 3 4), používá nový rytmus takzvaných breakbeatů jako ozvláštnění monotónní rytmické struktury. Breakbeat je (obvykle) zrychlený sled úderů, který je zasazen do původní taneční formule. Typickým rytmem dnb je pak obyčejně struktura 1 2 33 (breakbeat) 4 a nebo 1 22 3 4. Breakbeat dodává hudbě výbušnost. Výše popsané ale samozřejmě není žádným pravidlem, vynalézavosti se v žádném případě meze nekladou. Právě rytmická chaotičnost, vplétání vedlejších rytmů, hraní si s posloupností dob a podobně je velkým vkladem drum and bassu do hudební historie a základní aspekt jeho revolučnosti. Vedle různě zrychlovaných a zpomalovaných breakbeatů je druhou dominantou tohoto stylu basová linka, která obstarává hudební doprovod překotné rytmice. Tato basová linka má svůj původ v dubu a reggae, ale na rozdíl od techna není tak pevně svázaná s beatem, ale volně se vznáší nad ním. Různým variacím na tuto základní formuli se tedy říká drum and bass. V prvních letech zrodu tohoto stylu se mu říkalo jungle a tento termín je dnes téměř synonymický s termínem drum and bass (a také ho tak budeme používat). Slovo jungle s sebou nese určité zabarvení, které vychází ze spojení s rasta kulturou, je to ale také velice vhodné slovo, pokud se snažíte popsat rytmickou strukturu drum and bassu jako džungli rytmů a podivných zvuků. A ovšem také zcela konkrétní estetiku městské džungle, která tuto klubovou subkulturu provází. Termín jungle navíc není v hudební hantýrce nic nového, používal se k popsání dubové muziky ze 70. let a dokonce už ve dvacátých letech při popisu jazzu Duka Elingtona. Tento termín s sebou nese i určité rasistické zabarvení.
pozn. 1 Traduje se, že většina prvních breaků jsou samply ze starých soulových a funkových desek, zrychlených na 160 až 180 bpm. Nejvyhledávanějším z nich je sampl z Funky Drummer od Jamese Browna. Bubeníci od krále funku byli na svou dobu neuvěřitelně invenční a jejich na první poslech disrytmická hra ovlivnila v mnohém vývoj hudby v 90. letech. Dnes je prý nejpoužívanějším breakovým samplem vychytávka z B-strany singlu Amen od americké soulové party The Winstons. Dodnes se prý objevil na více než dva tisíce junglových desek. V roce 1994 přišli Deep Blue na singlu Helicopter Tune s novým breakem, nazývaným od té doby podle tracku na kterém se poprvé objevil helicopter break.
pozn. 2 Desky, na kterých prý byly poprvé použity breakbeaty: Meat Beat Manifesto - Radio Babylon DJ Kool - Herc's Lyn Collins - Think několik společných singlů The Shut Up And Dance Crew a Ragga Twins
Lze jen těžko rozhodout, která deska byla první a je značně obtížné vysledovat, na kterém tracku se pozdější breakbeatová formule objevila nejdřív a kdo od koho opisoval. Je to proto, že dnb se vynořil z neskutečného chaosu experimentů, které zavládly na Londýnské taneční scéně na přelomu 90. let. Ocitáme se v Anglii v době raveové horečky, nějaký čas vládne acid house, v módě jsou masivní parties se spoustou drog a otupující repetitivní hudbou. Něco je na spadnutí, umělci, kterým přestávají stačit straight beaty začínají vylézat z podzemí. Experimentují s různými rytmickými nápady. Výsledkem je famózní nápad: rozbití struktury rytmu. Od té doby jsou beaty polámané a protože to funguje, masivní vliv breakbeatu na tanční scénu může začít. Budoucnost jim dá za pravdu, protože kromě jungle se z nápadu narušit rytmus breakbeatem zrodí ještě další styly - trip hop, funky breakz nebo nejnovější výstřelek roku 99 nu-skool breakz. Breakbeat v dalším desetiletí ovládne hudební scénu a zatlačí rovný beat do pozadí. Drum and bass je doménou experimentátorů s breakbeatem, ale v žádném případě to není jediný styl, který je používá. A to je nutné mít na mysli. Pokud bychom chtěli najít nějaké skutečné předky jungle, pak by to patrně bylo experimentální techno, které používalo breakbeaty na rozdíl od přímých straightbeatů mainstreamového techna. Svoji roli ovšem sehrály i vlivy reggae, hip hopu a jazzu. Reggae pracuje s breakbeatem jako jedním z hlavních elementů své pomalé valivosti, navíc byl jungle od začátku spojován s tvrdým ragga stylem, hudbou s překotným trhaným stylem a obyčejně rastamanem za mikrofonem, který vyvolával politická hesla. Z hip hopu si jungle vzal určitou nekompromisnost, později rap a image tvrdých hochů. V Anglii byl navíc hip hop zdrojem cenných technických experimentů. Z jazzu si jungle půjčilo hravost a otevřenost k experimentům. A nesmíme zapomenout ani na americký funk 70. let (spojený předvším se jmény skupin George Clintonona Parliment a Funkadelic), který dal (vysamplován a zrychlen) scéně první breakbeaty. Jungle je po dlouhé době zase styl, který Anglie dala světu. Do té doby jen importovala co přineslo pachtění pionýrů taneční hudby z druhé strany oceánu. House přišlo z Detroitu, rave a komerční eurobeat z kontinentální Evropy. Podobně jako hip hop v Americe byl i jungle v začátcích úzce spojený s afroamerickou komunitou ve velkých městech, protože však v samotném centru dění, v Londýnském East Endu, těžko můžeme mluvit o etnikách, žijí tam pospolu přistěhovalci všech barev pleti, dá se spíše říci, že jungle našel své otce v městské mládeži z nižších společenských tříd. Jungle skutečně, jak jsem už uvedl, vyšlo z hardcoreové subkultury (neplést si s kytarovým hard corem!), tedy z určité alternativy k panujícímu "komerčnímu" house a čím dál nudnějšímu rave. Z ní si v počátku také vypůjčilo svůj striktní undergoundový postoj a náchylnost k hudebnímu extremismu.
pozn. další současné taneční styly, které používají breakbeaty: trip hop 90. léta. Portishead, Massive Attack, Tricky a umělci kolem labelů Ninja Tune, MoWax nebo Cup of Tea funky breakz rok 1997 a úspěch kapel jako The Prodigy, Death in Vegas, Crystal Method nebo Propellerheadz big beat rok 1998 - Fat Boy Slim, Wiseguys, Bently Rhyme Act a jiní z labelu Wall of Sound
První zvenku viditelný pohyb související s novým nastupujícím hudebním stylem nastal na scéně ragga jungle. Ta fungovala odděleně od acid house/rave scény, kde se černí přistěhovalci příliš nepohybovali a která byla spíše záležitstí bílých nižších středních vrstev. Tvrdé breakbeaty mixované s původním reggae doprovázel obyčejně MC. Na této scéně dostal jungle svoje jméno. Podle rastamanského mýtu se Junglisté jmenoval jeden pouliční gang v Jamajském Kingstonu, jejich potomci pak vytvořili tento styl. Vůbec první ragga jungle singly vycházely na labelech jako SUAD nebo Ibiza Recording. Na nich se objevil ten zázračný recept - oloopované hip hopové breaky (je třeba říci, že důležitou roli sehrály i původní africké a karibské styly calypso a nyabinghi). Něco podobného prý, říká se, v té době dělal v Brooklynu slavný DJ Frankie Bones, jenže ti v Londýně to posunuli mnohem dál. Právě spolupráce The Shut Up And Dance Crew a Ragga Twins přinesla první spojení ragga a breakbeatů. Jejich první singl se jmenoval 10 To Get In (tedy něco jako Deset babek za vstup). Název si dělá srandu z obvyklého vstupné na rave party (nedlouho poté vyšel remix s názvem 20 To Get In začínající monologem vyfičeného ravera, který se chce dostat na party). Výsledky těchto pionýrů se dají najít na kompilaci The Fuck Off LP, na které jsou raritní singly z let 89 - 91 na labelu SUAD. Další významnou postavou je M-Beat, prodcent malého a poměrně nevýznamného labelu Rank Records, který vydával desky plné ragga breakbeatu mezi lety 91 a 94. Největší slávu mu ale přinesla kolaborace s Generalem Levym z roku 1994. Jejich společný singl Incredible je patrně prvním obrovským breakbeatovým hitem. Můžete v něm slyšet už typický tvrdý zvuk, zrychlující se a zpomalující se rytmus a Levyho, kterak maniakálně skatuje. K tomu Levy v jednom rozhovoru dodal, že z něho byl junglista aniž by někdy slyšel junglový track. Byl prostě bez svého vědomí nasamplován a vsazen do rytmických smyček. Singl pronikl dokonce i do britské top ten, prodalo se v neskutečných 200 000 výlisků a General Levy se objevil v Top of the Pops (v klipu k němu můžete vidět první zárodky později oblíbené militantní image). Najednou se všude mluvilo o jungle music. Úspěch Incredible však byl jen vrchol ledovce. Když dnešní nejvýznamnější drum and bassoví umělci mluví o počátcích svého stylu, většinou se o rasta jungle nezmiňují. Je pravda, že do určité míry byla jeho popularita chytře vypumpována hudebními firmami, náhlé slávy se chytly média, pro které byla jeho násilnická image jako dělaná - tvrdé hochy kolem klubů provázela nejhorší pověst a noviny se plnily senzacemi o násilí a drogách na rasta scéně. Když byl General Levy nazván novináři z velkých hudebních časopisů (kteří samozřejmě neměli tušení co se děje) za krále jungle, mnozí undergroundoví umělci odmítali být dále považováni za součást junglové scény a samotné slovo jungle má od té doby negativní konotaci. Za půl roku všechen humbum kolem rasta jungle vyšumněl a zbylo nám po něm jen několik kvapně sestavených kompilací a pár zajímavých vinylů. Při poslechu starých rasta jungle nahrávek cítíte tu neuvěřitelnou energii, která přímo pryštila ze zrychlených breakbeatů. Až vám běhá mráz po zádech, co všechno se dá natočit. A samozřejmě se vám chce tancovat, protože k tomu ragga jungle hlavně byl. Mnozí dnes ohrnují nad rasta jungle nos, ale podle mého názoru drum and bassová scéna za celou následující epochu nevyprodukovala jedinou desku, která by byla tak výbušná a energická jako staré počiny ragga pionýrů. Jedna z největších postav ragga jungle Rebel MC vydává desky na svém Congo Natty Records dodnes. Jiní, jako třeba Ray Keith se přesvičovali a stali se z nich úspěšní drum and bassoví producenti). Ačkoliv vlna ragga jungle brzy skončila, alespoň upozornila na to, že se v undergroudnu něco děje.
pozn. důležité ragga jungle labely: Shut up and dance Ibiza Recordings tracky: doporučené výběry: Desert Storm Presents Rasta Jungle 6CD Jungle Massive Ragga Twins - Fuck Off LP
M Beat feat. General Levy - Incredible http://www.youtube.com/watch?v=mL2Bgj-za5k
A že se něco děje, na to můžete vzít jed. Už jsme mluvili o hadrcore jako o jednom z podstatných zdrojů drum and bassové inspirace. Je ale velmi těžké definovat tento styl. Hardcore znamenal pro taneční scénu to samé co punk pro rock. Až na to, že místo kytar měli kluboví hardcoristé v rukách samplery (technologie, které se v té době objevují samozřejmě neuvěřitelně pomohly rozvoji scény, v podstatě každý mohl za pár liber skládat své tracky doma a pokoušet štěstí). Dělali s nimi neskutečné věci. Staré techno a house tracky byly nejdřívě nasamplovány a pak díky technice různě a prapodivně převrtány. Jako příklad poslouží track detroitského krále techna Carla Craiga Bug In the Bassbin z roku 1991, který obsahoval vysamplovaný bubnový break ze staré funky desky. Pro hardcore byla ale tahle deska příliš pomalá a tak ji dvakrát zrychlili , oloopovali a dostali tak perfektní breakbeatovou strukturu, něco na co dlouho čekali. Původní britský techno hardcore ještě před objevem breakbeatů s oblilbou zrychloval americké houseové tracky až do nesnesitelných rychlostí. Samplování funky rytmů, jak už bylo zmíněno výše, se stalo oblíbenou zábavou v junglových kruzích. Podobného zacházení se dočkaly i jiné tracky. Samozřejmě, že na různé samply byly namontovány rychlé breakbeaty a ukradené popové vokály, všechno to mělo vůni neuvěřitelné bizardnosti. Derek May, techno pionýr z Detroidu si v jednom rozhovoru postěžoval: "Lidé na parties v Anglii tancovali normálně než se tam objevil ten hardcore a to začali tancovat ten stupidní tanec." Shut Up and Dance Crew mu brzy poslali odpověď, nasamplovali jeho detroitského kolegu Carla Craiga a track nazvali Derek Went Mad. Pokud jsme mluvili o SUAD Crew jako o čelných představitelích ragga jungle, pak je důležité připomenout, že scéna ragga jungle a hardcore spolu úzce spolupracovala a vzájemně se ovlivňovala. Ragga jungle dalo impulz, ale hardcore svojí neuvěřitelnou tvůrčí invenčností posunovalo původní junglovou formuli dál. Dan Donely zakláda v roce 1991 Suburban Dance Recordings a ve stejném roce Liam Howlet dává dohromady The Prodigy, aniž by kdo tušil, že se z nich časem stane nejpozoruhodnější fenomén britské hudební scény 90. let. Jejich první hit Charly na původně čistě raveovém labelu XL se stává sice ještě jakoby hitem rave scény, ale je v podstatě posledním hřebíčkem do rakve umírajícího starého stylu. Později časopis MixMag obvinil Prodigy z usmrcení rave právě tímto hitem. Liam pro tento track geniálně nasamploval animovanou kočku z varovného šotu, který nechala vláda vyrobit jako varování před automobilovými nehodami, jejichž obětmi se stávaly děti. Spojení zrychleného hlasu (samozřejmě odkaz na drogu extázi, která "udělala" rave) a tvrdých breakbeatů vyneslo tenhle track na nevídanou 3. pozici v oficiální britské hitparádě. Je značné sporné, považovat první tracky Prodigy za drum and bassové předchůdce, každopádně Liam Howlet se stal jedním z velmi významných experimentátorů s rytmem a tím rozhodně ovlivnil pozdější breakbeatovou horečku. Co následovalo bylo nechutné využití této raveové formule a celá hromada singlů se zrychleným vokálem, které ve vidině snadného zisku chrlily nejrůznější gramofirmy. Rave se stal komerčním zbožím a tím byl zabit. Hardcore byl ale na vzestupu. Potvdil to hit Sesame Street od Smart-E´s na Base. Na Suburban Base Records vyšly tracky Krome & Time, Austinova I Get High nebo I Feel This Way a Tell Me Why od Rachel Wallace, které ukázaly jak se dají míchat ženské vokály a tvrdá hudba. Son'z of a Loop od Danny Breakz a Far Out od Da Loop Era se staly klubovými hity. Tato scéna se stala obecně populární na začátku roku 92. Svým dílem k tomu přispěly i pirátské vysílačky, hlavně Kiss FM. Hodně podstatné věci se děly i kolem party Criminal Minds, která mixovala hip hop s tvrdým dub-reggae. Jejich EPčka Baptized By Dub a The Criminal z roku 1992 byly jedny z prvních skutečně původních junglových desek. Hardcore bylo brzy zdiskreditováno stejně jako rave. Zatímco jedna část scény se proměnila v drum and bass a nabrala tak směr k tvrdšímu a temnějšímu soundu, druhá směřovala spíše k pozitivním vibracím a k rychlejším (někdy až nesnesitelně rychlým) rytmům. Takzvaný happy hardcore, který byl u nás populární před nějakými třemi lety (z Německa přišli úděsní Scooter, z Holandska Technoheadz), se stal na ostrovech synonymem pro hudbu určenou pro mimořádně vyjeté dětské feťáky na bizardních veselých parties. Zájem o tento druh hudby se časem přenesl z Anglie do Skotska a přes Záliv do Německa a Holandska.
pozn. nejdůležitější tracky hardcoreové éry počátku 90.let Acen - Trip To The Moon, Criminal Minds - Babtized by Dub EP
The Criminal Minds - Babtized by Dub http://www.youtube.com/watch?v=8RS8lSLNjfU
Zatímco hardcore je více či méně hudba pro fanoušky zvukového terorismu, začíná se na počátku roku 1993 objevovat jeden hudební proud, který sice vychází z hard core, ale jeho záběr je mnohem širší a to jak hudebně tak i posluchačsky. Asi správně tušíte, že mluvím o drum and bassu. Těžko se nám podaří odlišit hard core a drum and bass, proto sledujme alespoň onu vývojovou linii, která dovedla jungle a breakbeat od podzemních hc parties až k dnešním velkým labelům. Už v roce 1991 vznikl důležitý label The Moving Shadow, který dodnes produkuje velmi podstatné desky. Založil ho Rob Playford, později jedna z nejdůležitějších postav DnB scény. Neméně důležitý je v začátcích label Reinforced (který je založen dokonce už v květnu 1990 lidmi kolem skupiny 4hero). Prvním úspěšným singlem na této značce byl Bomb Scare od 2-Bad Mice (jejichž členem byl i Rob Playford). Tyto labely se nejprve specializují na vydávání desek z hardcoreové scény, ale postupem času vykrystalizují v čistě drum and bassové labely. Právě přes diskografie těchto dvou význačných labelů by se dala vystopovat určitá linie toho, co je a co už není drum and bass. Objevují se také první hardcore/jungloví dj´s: Fabio a Grooverider hrají pravidelně při hardcoreové noci Rage. Později budou tvrdit, že jungle vznikl právě tam, ovšem kromě klubu Rage, kde jakýsi Goldie poprvé uslyšel zlomené breaky a kde z komunity kolem tohoto místa vznikl label Reinforced, byly ještě další zóny aktivity. Z party kolem labelu Suburban Base vzešel DJ Hype a Danny Breakz, na východě Londýna to byl klub De Undeground. Důležité věci se děly i kolem pirátských vysílaček. Brzy objevily sílu téhle hudby a tisíc let před velkými stanicemi začaly vysílat amatérské nahrávky z hardcoreové scény a staly se také útočištěm začínajících djs. Pirátské vysílačky jsou v Anglii oblíbenou zábavou všech možných živlů. Avšak právě vznik specializovaných labelů, kolem kterých se soustřeďují partičky vzájemně kolaborujících a ovlivňujících se umělců, je velmi důležitým mezníkem. Se vznikem skutečných drum and bassových labelů začíná ta pravá historie tohoto stylu. Rokem s velkým R je pro drum and bass rok 1993. Rok předtím než udivení diváci spatří Generala Levyho na BBC, se hluboko v Londýnském podzemí formuje hudba, která bude vládnout minimálně příští pětiletce. 2 Bad Mice vydávají svůj singl Warenhouse na Moving Shadow a Goldie s Doc Scotem dávají dohromady svoji partu, kolem níž o rok později zakládají Metalheadz, tedy label, který bude pro historii DnB znamenat hodně. Ještě než Goldie a Doc Scott Metalheadz založili, vydávali oba své tracky na Enforced, což byl podlabel Reinforced, který mezi léty 92 a 94 vedl Goldie sám. Vydal na něm pod jménem Metalheadz důležité tracky Angel a Terminator. Zatímco Terminator je tvrdý track, který předznamenává co se bude dít na Metalheadz v posledních třech letech před miléniem, pak Angel s "andělským" vokálem Ch. Charlemange (spolupracovala s Goldiem na Timeless) zase ukazuje, kam se DnB dá v letech bezprostředně následujících. Terminator měl obrovský vliv na nově vznikající scénu. To stejné se dá říci i o Doc Scotově As Nasty As I Wanna Be EP zroku 1992 obsahující i legendární Here Come the Drumz. EP vyšlo pod jménem Nasty Habits také na Enforced. Na Enforced se poprvé představili i Ray Keith (veterán taneční scény, který se přes acid house a hardcore dostal k dnb) nebo DJ Peshay. Prvním počinem Metalheadz je společný singl Goldieho (aka Rufige Kru) a Doc Scotta s remixy Enforsedovských Drumz a Riders Ghosts. To bychom ale předběhli, Metalheadz vznikají v roce 1994. V druhé polovině roku 1992 se objevují na Moving Shadow singly, které jsou zase pro změnu atmosferičtější a ukazují, že narozdíl od tvrdé a nekompromisní rasta verze a Metalheadovské temnoty, může mít jungle (teď už ovšem spíše drum and bass) i vzdušný, kosmický zvuk. Sestavy jako Omni Trio a Foul Play jsou toho důkazem. Na Reinforced vyčnívají z řady 4 Hero (jinak majitelé tohoto labelu), kteří přínášejí do dnb dosud nevídané zvukové ambientní experimenty. Unikátní spojení breakbeatů a ambientní nálady, typické pro LTJ Bukema (ten vydává tracky na vlastním labelu Good Looking) a 4 Hero, jakoby hned od začátku vytvářelo specifický podžánr v jungle. Rozdíl se ještě zvětšuje v následujících dvou letech. Zatímco Metalheadz produkují tvrdé, avšak ještě stále taneční tracky, tracky z Good Looking a Moving Shadow už jsou k tanci neprosto nevhodné a stává se z nich čistě poslechová hudba. Dodnes je toto rozlišení platné, i když se nedá udělat žádná přesná čára mezi tím co je k tanci a co na poslech. V témže roce, tedy v roce 1994 se o jungle začínají zajímat i komerční rádia. Londýnské stanice Kool FM a Kiss FM začínají uvádět pravidelné pořady věnované čistě jungle, dávají tak prostor dj´s jako byli Grooverider nebo Fabio. Je ovšem nutné říci, že v počátcích byly doménou pro junglové nahrávky pirátské stanice vysílající obvykle jen na ploše několika kilometrů , které jsou v Anglii ještě pořád docela oblíbené. Byly to stanice jako Rush, Pulse FM, Dream nebo Don. Některé přežily do dnešních dob, jiné zmizely. Ostatně obě výše jmenované komerční stanice také začínaly jako pirátské. Slibně se rozjíždí i scény mimo Londýn. V Bristolu vylézají z podzemí dj´s kolem labelu Full Cycle, mezi nimi i Roni Size a DJ Krust a všichni z pozdějších Reprezent, tedy Dj Die a Suv. Velkou pozornost vzbuzuje Ronieho a Krustův singl Music Box nebo stejnojmenná kompilace z roku 1995, která shrnuje výsledky spolupráce bristolské party. Další zajímavé věci této partičky o níž budeme ještě hodně mluvit vychází na zpřáteleném labelu V recordings (založili ho Bryan G a Jumpin' Jack Frost, bristolští DnB dj´s, už v roce 1993.) Přimo v Londýně se objevují nadějní nováčkové, kteří později prokáží své kvality - Photek, EZ Rollers nebo Guy Called Gerald.
pozn. Goldie, původně grafitový umělec nabízí Reinforced svoji pomoc při grafickém řešení loga a poprvé tak proniká do party kolem klubu Rage.
V roce 94 bylo jungle neoddělitelnou součástí klubové kultury. Jednotlivé labely chrlily singly jeden za druhým. Je důležité říct, že všechny věci vycházely a dodnes vycházejí nejprve na vinylech (dubplates a test pressing - rychle lisované vinyly, které vydrží maximálně 15 přehrání), v limitovaných edicích, které se prodávají ve specializovaných obchodech pro dj´s. Na cédéčkách se objevil jen zlomek z vydaných nahrávek, o průnik do velkých megastorů mohl jungle zatím jen snít. Jen čas od času se labely odhodlaly vydat výběry svých největších pecek na digitálních nosičích. Právě v roce 94 se však situace začala pomaličku měnit. První skutečnou dlouhohrající deskou je dvojalbum Parallel Universe od 4 Hero na Reinforced. Pánové Marc Mac a Dego předvedli na albu umírněnou fúzi dnb a jazzu, hlavně však potvrdili, že takováto hudba unese velký formát. Ocitáme se na přelomu let 1994 a 1995. Nejdůležitější labely vypouštějí jeden singl za druhým. Třeba na Metalheadz je každý nový singl dalším krokem vpřed: Alex Reece vydává své Pulp Fiction, J Majik Your Sound a Doc Scott Far Away (všechno později vyšlo na Metalheadovském best of těch let - na výběru Platinum Breakz). První Dillinjův počin na Metalheadz se jmenuje The Angles Feel, důležitější je ovšem B-strana s trackem Armoured D, která signalizuje, že junglisté přidávají na tvrdosti. Ostatně Dillinja je první dnb umělec, který tráví více času ve studiu, kde piluje své obzvláště podivné a tvrdé brejky, než za gramofony v klubech. Na Metalheadz debutuje v té době velká většina pozdějších megastars drum and bassu. Ve stejném čase Deep Blue vydávají svoji Helicopter Tune, která předvede docela nový break, od té doby nazývaný helicopter break, který v budoucnu nahradí staré rytmické struktury vysamplované z funky desek ze 70. let. Je to první důležitý rytmický element, který je vytvořený přímo z mašinek. To bylo umožněno díky obrovskému pokroku, který zaznamenala technika. Drum and bass by nebyl možný bez technického vybavení. Složitá práce s rytmem vyžaduje víc než obyčejný sekvencer s předvolenými rytmickými bankami. Kvalitní, ale přesto lehce dostupné a poměrně levné samplery a drum kity jako Roland 909 (předchozí serie 303 a 808), Akai S3000 nebo SR16 a software jako Cubase, Vision nebo C-Lab pro Macintosh (v začátcích byl nejpoužívanějším počítačem samozřejmě Amiga, později Mac, někteří nedají dopustit na PC - třeba pražák The Eggg) sehrály podstatnou úlohu ve vývoji. Nové technologie posunuly tuto hudbu o pořádný kus dál. Lidé kolem dnb scény jsou většinou ti, kteří napínají možnosti strojů až na maximum a všemožně experimetnují. Technika umožňuje velké věci, ale za ní stojí vždycky člověk. Drum and bass pokračuje v tradici udělej-si-sám raveových umělců, kteří tvořili hudbu na koleně, z mašinek, které si sami postavili.
V roce 1993 vydává LTJ Bukem podle některých první skutečný drum and bassový singl Demon´s Theme. Stejně důležité jsou i jeho další počiny : Atlantis a Music. Nad překotnou rytmikou se vznášejí nekonečnými smyčcové plochy. Tohle už se dá pustit i v rádiu. Díky Bukemově umírněné verzi breakbeatů se o dnb dozvídají i ti, kteří o něm předtím nevěděli. O nic menší nejsou jeho zásluhy jako dje. Jako CD příloha časopisu Mixmag, který se jako jeden z prvních začal zajímat o dnb scénu, vychází jeho set, který odstartuje tradici djských alb. Bukem byl první junglový dj, který hrál ve velkých halách, jež donedávna patřily jen djským hvězdám komerčního house. Na mysli mám třeba jeho pravidelné hraní v největším a nejuznávanějším londýnském klubu Ministry of Sounds. Ovšem jeho nejoslavovanějším počinem je založení a provozování prvního čistě junglového klubu Speed v roce 1994. Kolem svého labelu Good Looking soustředil hodně zajímavou družinu junglařů, z nichž vyniká Blame, Bukemova pravá ruka, partička Source Direct nebo Peshay. Nelze opomenout ani Bukemova dvorního MC Conrada, který často spolupracoval na nahrávkách GL a LG. S průnikem do větších klubů se zvedá status živých raperů - MCs, kteří doprovázejí DJe za gramofony a pomáhají mu rozhýbat publikum. Každá djská hvězda má dnes svého MCho. A není vyjímkou, že fanoušci přijdou do klubů ne kvůli DJ, který hraje, ale kvůli MC který ho doprovází. Práce party kolem Bukema vyústila ve výtečné kompilace Logical Progression a později Earth One. Hudbě, kterou lidé kolem GL hrají se začalo říkat intelligent jungle, aby tak odlišili atmosferické tracky, od vypalováků, které produkovali Metaheadz. Jakékoliv další pochybnosti o podobě tohoto stylu snad vyvrátí další jména, která dostal: ambient jungle, oceanic hardcore nebo underwater funk. Bukem se na rozdíl od Goldieho nesoustředí na složité struktury beatu, ale na atmosféru, která je provází. Velice zajímavé symfonické aranže, ženské vokály a zcela "netechnické" zvuky jsou Bukemovou odpovědí na tvrdý styl Metalheadz. Vedle Bukema je nutné jmenovat i dalšího muže, který vydával svoje první tracky na Bukemových výběrech, ale i na Metalheadz a na vlastním labelu. Jmenuje se Photek a má na svědomí, stejně jako Bukem, celou řadu tracků, které měly velký vliv na inteligentní jungle. Jde třeba o Rings Around Saturn nebo UFO. V Photekově podání je drum and bass skutečným a přísným uměním. Jeho doménou jsou pomalé náladové breaky, soustředí se na přesně vyprojektovanou strukturu skladby. Jeho tracky jsou velmi křehké a složité, mnohdy odkazují i na vážnou hudbu. V této souvislosti si můžeme připomenout, že Omni Trio, další důležité postavy tohoto stylu, se nechali velice inspirovat francouzskou klavíní hudbou 19.století. Koneckonců i Bukemova Demon´s theme začíná klavírem. Umělci, kteří bývají řazeni ke inteligentními dnb, skutečně často připomínají výtvory skladatelů vážné hudby.
LTJ Bukem - Demon´s Theme http://www.youtube.com/watch?v=Q6D0CX3C9dE
Skutečným zlomem v drum and bassové historii je album Timeless šéfa a hlavy labelu Metalheadz, Goldieho. Toto album je první, které zaznamenalo masivní prodejní úspěch a dodnes je to patrně nejprodávanější dnb album. Následkom byl ohlas kritiků a to i mimo klubové časopisy a hlavně proniklo do širší posluchačské veřejnosti. Historie drum and bassu je jiná před a po Timeless. Goldie jakoby na svém debutu shrnul všechno, čím dnb do té doby prošel a naznačil, kam se bude dál ubírat. Album vyšlo na větším indie labelu ffrr v srpnu 1995 ve dvou formátech, jednak jako jednocédéčková verze, později jako dvojcédéčková s některými skladbami navíc a dvěma verzemi Inner City Life. Na kontintent se bohužel distribuovala jen jednocédéčková verze. Hned po vydání se octlo na sedmém místě britského albového žebříčku. Důvodů je hned několik. Drum and bass byl nejžhavějším stylem té doby a čekalo se na každou novou desku. Goldie jako největší osobnost nejsledovanějšího labelu scény byl právě tím, od koho se čekal další zásadní krok. Ještě před vydáním Timeless se prohlásil za krále jungle, jeho póza vůdce Metalheadovského gangu se změnila v pózu vůdce celé dnb smečky. Předtím vydal sice velmi důležité tracky Angel a Terminator o nichž jsem se už zmiňoval a velké pozornosti se těšila i jeho kolaborace s 4 hero. Jenže to hlavní byla jeho image. Goldie je velice sebestředný, stačí si přečíst texty, které o sobě napsal na svoji webovou stránku, nebo kterýkoliv rozhovor s ním. Dlouhou dobu kolem sebe šířil svoji slávu všemožnými skandály a kontroverzními výroky, navíc má vybroušenou image tvrdého hocha, nebojí se silných slov o sobě a své hudbě. Na rozdíl od LTJ Bukema nebo 4Hero, kteří jsou spíše uzavřené typy a nedávají tolik najevo svoji nadřazenost. Goldieho image je přesně to, co dnb potřeboval pro svoji expanzi do médií. Na rozdíl od uhrovitých teenagerů, kteří lámou rytmy na probíjejících Amigách ve svém dětském pokojíku, tu máte ostrého sebevědomého muže. Goldie vstupuje na scénu jako dospělý - tedy plnoletý, což se o velké většině ostatních umělců kolem Metalheadz říci nedá, který ví která bije a nebojí se říci co si myslí. Sebevědomí mu rozhodně nechybí a to bude patrně jeden z důvodů, proč šla jeho sláva tak strmě nahoru, třeba na rozdíl od Photeka nebo LTJ Bukema, kteří toho pro drum and bass vykonali také hodně. Něco velkého se chystá, taková je nálada. Hudební časopisy, na které Britové hodně dají, se chytly nového stylu (jako už tisíce stylů předtím) a Goldie je jejich nový hrdina. Zatímco časopisy chrlilí jednu pochvalnou preview vedle druhé, ffrr se soustředily na propagaci (hovoří se o stotisíci liber), protože dobře tušili, že Timeless může být úspěšná deska. Navíc singl Inner City Life s chytlavým a hodně popovým vokálem Diane Charlemagne se stal překvapivě nejprve klubovým (vyšel nejprve pod jménem Metalheadz), později celostátním hitem (15. místo v britské Top 40). Inner City Life je hodně zajímavá skladba, Goldie v ní spojuje typickou smršť zrychlovaných a zpomalovaných zlomených beatů, jakoby náhodně naskládaných za sebe, s jazzovým podkladem a hymnickým ženským vokálem. Skladba má ale i několik temných momentů, ve kterých Goldie odhaluje druhou polohu své hudby. Toto neustálé napětí mezi temnotou a sladkým vokálem, jakoby vystřiženým z rhythm and blues, je typické i pro další Goldieho tvorbu. Inner City Life byl ovšem jen radio edit první skladby z alba, skoro 22 minut trvající kompozice o třech větách nazvané Timeless. V této skladbě je všechno to, co dělá drum and bass drum and bassem. Pokud jste nikdy nic o dnb neslyšeli, začněte s Timeless a nikdy nebudete chtít poslouchat nic jiného. Goldie a Rob Playford (který je sice v bookletu uveden jako producent alba, měl však podle některých odborníků skoro stejný podíl na výsledném produktu jako Goldie a jeho zásluhy nemohou být opominuty) složili track, ke kterému další roky všichni mohli jen shlížet jako k dokonalému vzoru ideálního dnb. Je až neuvěřitelné, jak vás tahle věc dokáže vtáhnout do sebe, ačkoliv trvá zmíněných 22 minut ani v jediném okamžiku nenudí. Obsahuje tolik fascinujících momentů, které mnozí nevyprodukují za celý život. Kdyby Goldie už nikdy nevydal nic jiného, pak díky Timeless zůstane zapsán v dějinách. Zbytek alba, mohlo by se zdát, musí být vedle Timeless jen poloviční. Není to ale pravda. Předposlední track Kemistry, je jakousi tvrdší a temnější verzí úvodní skladby. Zatímco při Timeless chcete tančit, Kemistry vás přivaří k zemi (skladba je věnována Goldieho partnerce z Metalheadz, DJce Kemistry, díky které se dostal ke klubové muzice. Kemistry na začátku roku 1999 nepřežila dopravní nehodu). Sea of Tears je nádhernou fůzí jazzu a breakbeatů, Saint Angel hodně tvrdou věcí, kterou Goldie odkazuje ke svým starším věcem. Byl-li však Goldie obviněn ze zaprodání dnb komerci, pak těm z undergroundu, kteří nad Timeless ohrnují nos, dají za pravdu tracky Sensual a nebo State of Mind, které jsou podstatným způsobem postaveny na ženském vokálu a chvílemi opravdu připomínají slaďoučký pop. Jenže na konci Goldie ukáže, jak by měla vypadat ta pravá fůze inteligentního popu a dnb. Závěrečná You and Me shrnuje všechno, co Timeless přinesl. Začíná klavírem a celou dobu se skladnou vine klavírní motiv, ovšem své místo zde má i tvrdý sampl vrzajícího stroje. Goldie, který na první pohled vypadá jako největší tvrďák pod sluncem a perverzní vrah dětí, je vlastně romantická duše. Mezi jeho oblíbence patří souloví a jazzoví králové a právě schopnost vyjít z bezútěšného breakbeatového smetiště na slunce vzdušných melodií je jeho nejsilnější zbraní. Timeless přináší obrovský zážitek i pro mainstreamového posluchače, Goldie se nijak nepodbízí, ale umě servíruje, je to pochoutka pro všechny. Proto mělo Timeless takový úspěch. Spíše než na tvorbu dnb pionýrů a hardcore, navazuje Goldie na Timeless na trip hop. Ponurá nálada, ženský vokál, downtempo (u Goldieho však breakbeatové) a vliv jazzu je to, co ho spojuje s Portishead nebo Massive Attack. Ať už byly Goldieho záměry jakékoliv, Timeless znamenal zlom. Zraky všech se obrátily na drum and bassovou scénu s jasným úmyslem. Producenti všemožných firem hledali nového Goldieho (ten starý zatím zůstává tvrdošijně u ffrr), časopisy se rozepisovaly nad nadějemi, které jsou v DnB scéně schované a všichni čekali na to, kdo další prorazí. Jenže zásadní omyl byl v tom, že žádné další Timeless natočeno být nemohlo. Timeless bylo zcela zvláštním albem, přišlo ve zvláštní čas a Goldie jako jediný dokázal vystoupit z undergroundu a předvést jungle, které by bylo snesitelné pro širší veřejnost, ale přitom zůstalo progresivní a zajímavé. Ani Bukemovi Logical Progression, ačkoliv je to výtečná deska, ani Photekovy Form and Functions, vydané dokonce na mamutím labelu Virgin, ani prestižními cenami ověnčené Colours Adama F a New Forms Ronieho Size, nikdy nedosáhly tak velkého komerčního úspěchu jako Timeless. Je nutné řící: chválabohu, že se to nestalo. Ústupky, které by při tom museli udělat, by byly na úkor hudby. Někomu to může připadnout jako zklamání, to, že DnB scéna nevyprodukovala druhého Goldieho nebo druhé Timeless, podle mne je to však jen důkazem neochoty DnB umělců smířit se s diktátem komerce. Vždyť drum and bass patří hlavně do podzemí. Vedou se spory o tom, kolik hudby na deskách, které vyjdou pod Goldieho jménem, je skutečně Goldieho muzika. Samotný fakt, že Goldie neudělá ani krok bez významných producetnů je na pováženou. Kromě Playforda dostali a přijali pozvánku na sessions s Goldiem i Dillinja, J Majik nebo Optical. Rob Playford popsal svoji roli při práci s Goldiem jako toho, kdo vykonává Goldieho nápady technicky. Ten je totiž zcela neschopný pracovat sám s počítačem a veškeré nápady složitě všemi možnými způsoby sděluje svému technikovi a ten je pak realizuje.
Goldie - Timeless http://www.youtube.com/watch?v=A2_IZkU42Sw
Jak už jsem ale řekl, úspěch Timeless pomohl dnb jako celku a také jednotlivcům. Následující rok je nejsilnějším rokem pro tuto hudbu. Ti, kdo si ji do té doby náhodou nevšimli, nemohli v roce 1996 jungle přeslechnout. Zvášený zájem umožnil labelům vydat své nejlepší desky na reprezentativních výběrech - Metalheadz vydávají vynikající kompilaci Platinum Breakz, která shrnuje předešlé tři roky této party. Je to vskutku výběr toho nejlepšího, co mohli Metalheadz nabídnout. Výběru vévodí kromě Goldieho (jako Rufige Cru), Doc Scotta nebo Dillinji, Pulp Fiction, Alexe Reece, který v té době měl už rozjetou vlastní kariéru. Podepsal velkému labelu Island (octl se tak třeba vedle U2) a v září 1996 vydal album So Far, chválené mainstreamovými kritiky, avšak Goldiem a dalšími z Metalheadz označené za "příliš komerční". Problém s tímhle albem je, že Reece míchá DnB s acid housem. V praxi to znamená, že ve velmi minimalistickém (lenivém) deep house se čas od času objeví nějaký ten breakbeat. Jeden z britských časopisů ho označil jako "muže včerejška", Reece se nevzdal, zformoval vlastní label, dělal remixy, ale nikdy už nedosáhl takové slávy ani takové kvality jako s prvními singly na Metalheadz. Pokud vyjmenováváme nejdůležitější počiny bohatého roku 96, pak je nutné se zmínit i o Dillinjovi a jeho sérii úspěšných singlů (na Prototype, Mo Wax i Ninja Tune) i jeho aktivity v zakládání DnB labelů (Waveform, Deadly Vinyl, Valve nebo Pain, společně s Lemon D). Dillinjův debut pro Metalheadz z devadesátého šestého The Angels Fall je ještě ve znamení rozvláčných Goldieovských aranží a rozmáchlých gest (Dillinja spolupracoval s Goldiem na Timeless, ale jejich společné tracky This Is Baad a Jah the Seventh Seal jsou ke slyšení jen na dvojcédéčkové verzi alba). Jeho další věci (třeba hned Armoured D z dvojcédéčkové verze jedničky Platinových Brejků) se už se nesou v duchu tech stepu, jsou tvrdé a nekompromisní. Dillinjovy tracky nejsou žádný balzám na uši, je ale vyhledávaným producentem a remixérem a dalo by se říci, že jako jeden z prvních pronikl do širšího podvědomí posluchačů a to jen díky vinylům (a spoustě tracků na různých výběrech. Dillinja vydává i pod pseudonymem Cybotron). Je také vyhledávaným remixérem. Navíc dodnes nevydal regulerní dlouhohrající desku, možná trochu zaspal, nebo to nechtěl uspěchat a je otázka, jestli ji vůbec kdy vydá. Pokud si ale dáte tu práci a seženete si jeho skladby, které jsou různě roztroušeny (Dillinja vydává snad na všech fungujících DnB labelech), pak určitě nebudete litovat. Dillinjovy nahrávky patří k tomu absolutně nejzajímavějšímu, co se na DnB scéne událo. A že Dillinja neusnul na vavřínech potvrzují jeho nové počiny jako třeba Nasty Ways.
Metalheadz dali světu nejen v tom roce nejen Platinové Brejky (tedy spíše ohlédnutí za tím, co Metalheadz dokázali v minulosti), ale i první singly dvou postav, které znamenaly výrazný vklad do budoucnosti. Nedá se říci, že by Metalheadz tyto umělce přímo objevili, tím však že jim dali možnost vydat u nich vinyl je naměrovali k pozdější slávě. Jako 23. singl na tomto labelu vychází Metropolis Adama F a hned za ním Skylab Ed Rushe. Začneme u druhého jmenovaného. Jako určitá opozice ke Goldieho a Bukemově uhlazenému easy listenning stylu (ovlivněného jazzem), začíná partička kolem DJ Nico a jeho labelu No U-turn objevovat taje temné a drsné hudby. Jestli se někomu zdály Goldieho staré singly tvrdé, vedle tracků z No U-turn zní jako nevinná dětská hudba. Tvrdé a rychlé breaky, zmodulovaná basová linka, která ze všeho nejvíc připomíná sbíječku a velice podivné nelidské zvuky, na míle vzdálené jakémukoliv skutečnému nástroji navozující zvláštní atmosféru katastrofických sci-fi filmů, to všechno jsou typické znaky stylu, který byl pojmenován tech step. Step je úkrok a junglisti tímto termínem nazývají způsob tance, který se jako jediný dá tancovat na breakbeatovou hudbu. Tech step je ovšem navíc k tanečníkům o něco přívětivější než klasický dnb, protože rytmus je snadno okoukatelný a k tanci jednodušší. Prvním tech stepovým albem a také nosičem, kde byl tento název poprvé použit, je výběr Techstep na východolondýnském labelu Emotif Recordings. Je zajímavé, že "tech" neodkazuje ne na Londýnskou jungle scénu, ale spíše na hardcorový styl, který přišel z Belgie a kterému místní rejvaři říkají gabba. Jde o velmi tvrdé nekompromisní techno. Produkovali ho lidé jako R&S nebo Frank De Wulf, které používá horrorové zvuky a rychlé tvrdé beaty k dotvoření temné atmosféry. Na U-Turn se vedle šéfa Nico velmi rychle vyprofilovali jako výrazné osobnosti Ed Rush, Fierce a Trace. Vydali dohromady v různých sestavách spoustu zajímavých vinylů, přičemž paradoxně tím trackem, který je proslavil, je asi Traceův remix Mutan Jazz od T-Power. Ed Rush dosáhl ze zmíněné party největší slávy. Své tvrdé tracky produkoval už od roku 93, avšak svět si ho všiml, až po zmíněném singlu na Metalheadz. Po Skylab následovaly další úspěšné singly, jeho osudovým setkáním však bylo to s producentem Opticalem (ten debutoval v roce 1997 na Metalheadz se singlem To Shape The Future). Jejich kolaborace přinesla nějdříve založení vlastního labelu Virus Records, později sérii vynikajících skladeb, která vyústila v roce 1998 ve vydání vynikajícího (a dá se říci, že zásadního) tech stepového alba Wormhole. K tomu se ale časem dostaneme. Právě Wormhole stojí na konci cesty, kterou tech step vykonal. Tento značně minimalistický a úsporný styl byl mnohými odsuzován k zániku sotva se objevil. Tech Stepoví umělci totiž nejsou zrovna otevřeni podnětům z ostatních hudebních žánrů, shlíží zvysoka na experimenty s funkem nebo jazzem a zůstávají uzavřeni uprostřed svých temných tónů. To patrně pro tech step znamená zastavení vývoje a neodvratnou cestu do záhuby. V mnohém svojí úzkoprsostí připomíná různé odrůdy heavy metalu. Podobně jako metalisté, jsou tech stepové značně fundamentální ve svém názoru na hudbu. Dá se tedy čekat, že tech step skončí stejně jako heavy metal v určitém kruhu sebeopakování se. V roce 1995 to ale byl ještě velmi živý styl, některé singly na No U-turn z té doby skutečně znějí jakoby zkoušeli, co posluchači ještě mohou snést. Prostý tvrdý rytmus a basová zvuková stěna. V mnohém připomínají tvrdé techno, kde se toho také moc neděje a síla, která z hudby vychází je právě její halucinační monotématičnost. Pěkně to v jednom rozhovoru vyjádřil Nico, když mluvil o tech stepu. "Tracky od Doc Scotta šlapou, je to borec, jenže jejich největší problém je v tom, že se v nich děje příliš mnoho věcí." Tvrději a tvrději, znělo heslo, které razil Nico. "Děláme s Ed Rushem muziku už nějaký čas a s každým novým singlem přemýšlíme, jak to udělat, aby to bylo ještě tvrdší než to předchozí."
Vedle Ed Rushe debutoval téhož roku na Metalheadz i Adam F. Jeho Metropolis vyšel už v roce 1995 na jiném labelu, jeho rerelease na Metalheadz však vzbudil náležitou pozornost. Nejen, že se stal nejprodávanějším vinylem Metalheadz, ale v anketě prestižního časopisu Muzik získal cenu za nejlepší DnB singl. Následovaly další singly Circles, Aromatherapy a F-Jam, které se dočkaly masivní podpory od předních klubových djs a z Adama F se rázem stala hvězda. Adam F pochází z muzikantské rodiny a jeho hudební rozhled je neuvěřitelný. To potvrdil na svém debutovém album Colours v roce 1997 Podobně jako Photek neodolal vábení penězi a podepsal mamutu EMI (respektivě jeho pobočce Astralwerks). EMI mu dokonce zařídila i jeho vlastní label F Jam pod jejich chráněnci Positiva. Na něm Adam F vydal několik singl svých objev . Colours mapují Adamův hudební vývoj - nechybí úspěšné vinyly, které jsme už zmiňovali výše , navíc si pozval několik významných hostů, jako třeba Tracy Thorn, zpěvačku z Everything But the Girl, která přidala nádherné vokály k Tree Knows Everything. Adam F je podobně jako Roni Size hodně otevřený různým hudebním podmětům a Colours v žádném případě nenudí. Hodně silná je obzvláště inspirace funkem. Album bylo podobně jako New Forms mohutně chváleno kritikou. Klubový časopis č.1 Muzik odměnil Colours cenou za nejlepší desku roku, mnozí hardcore fanoušci mu ale neodpustili koketování s EMI a velkými penězi.
Adam F - Metropolis http://www.youtube.com/watch?v=SHg2du9015g
PRIHLÁS SA